...toto zjevně jednoduché a pro ostatní známé slovo pro mne znamená ale mnohem víc! Je to vzpomínka na něco krásného, co si chci uchovat v hlavě a zvěčnit pro druhé, dělat jim i sobě radost. Je to můj obraz, který maluji světlem přes hledáček fotoaparátu.

K fotografování jsem se dostala náhodou jako malá holka. Fascinovalo mne to - vidět, jak pouhým "cvakem" se vytvořilo málem umělecké dílo ( když se to někomu povedlo ) a začala jsem se zajímat o fotografii více.Začátky byly těžké a krušné; jako každý fotograf jsem si prošla učením se technických dovedností, základy kompozice a expozice a hledala jsem ta pravá "pravidla" fotografie, aby to vypadalo co nejlíp. Pravdou ovšem je, že fotografie nikdy nebude dokonalá... dokonalost neexistuje, to víme přece všichni.

Měla jsem štěstí na pár dobrých přátel v mém okolí, kteří mne posouvali dál a dál tím, že mi upřímně a konstruktivně zkritizovali mé fotografie. Jen to mi dalo sílu a posunulo mne to v mé tvorbě. Myslím, že jsem si zkusila skoro všechny žánry fotografování, až jsem se našla! Nejvíce mne zaujala reportážní fotografie, kde se pořád něco děje. Měla jsem možnost nafotit pár koncertů, postupně jsem se dostala k modelkám a k rodinným fotografiím, později ke svatbám. Začala jsem objevovat kouzla toho nejtěžšího - street fotografie, což je pravděpodobně důvod, proč stále víc inklinuji k černobílým fotografiím. Ráda spojuji lidi s architekturou, hledám různá zákoutí a kombinace světel a stínů.

Tím se dostávám k poslednímu bodu této mé zpovědi - fotografování analogovým přístrojem na film se v posledních letech stalo mou vášní... už jen to, že fotku nevidím na displeji je určitá výzva a adrenalin! To je takové blaho na duši, slyšet jak se navíjí film nebo jak cvakám spouští... prostě zážitek!

--